Rubrika: Hobby

Kdy?
Masopust začíná vždy na pevné datum, a to je po svátku Tří králů, a končí na Popeleční středu, která je ovšem závislá na datu Velikonoc. Konec masopustu je tedy v rozmezí od února do dubna.

Maso pusť
Masopustní zvyky mají pravděpodobně původ v předkřesťanských slovanských oslavách konce zimy. Původně šlo především o to, že lidé drželi zvyk „opuštění masa“ (slovo karneval pochází z italského „carne levare“ = „dát pryč maso“). Masopust sám o sobě představoval období hodování a veselí mezi dvěma postními dobami. Během masopustu probíhaly taneční zábavy, zabijačky a hodování, při kterém se muselo dosyta najíst. Poslední tři dny se konaly masopustní rituály, jako je průvod masek, krátké divadelní úkony a scénky, a taneční zábava. Pak následoval čtyřicetidenní půst.

Masopust dnes
Dnes se masopust tak přímo nedodržuje, jde spíše o to, že se lidé chodí bavit, tančit a hýřit v maskách. Maškarní bály se pořádají nezávazně na určité období. Nejznámějším karnevalem je taneční karneval v Rio de Janeiru.

Součástí oslav je obřadní průvod masek, který doprovází muzika a zpěv. Lidé si oblečou masky, z nichž některé mají dokonce dlouhou tradici. Průvod jde vesnicí či ulicemi měst. Cestou si lidé v maskách vybírají do košíku kořalku, vejce, slaninu, koblihy a další Boží milosti, které pak společně snědí v hospodě během taneční zábavy.

Tradiční i netradiční masky
Ti, kdo si obléknou masky, dodržují dávnou tradici. Masky totiž mají svůj význam a symboliku. Každá z nich plní určité poselství, má své poslání, charakteristickou úlohu a typické chování. Nejhlouběji do historie zasahují masky zvířecí. Lidé v maskách nepřebírají jen zvířecí podobu, ale také vlastnosti daných zvířat. Masopustní průvod masek pak září rozmanitými kostýmy, všemi barvami a veselím. Nejčastěji objevované masky jsou medvěd, kobyla nebo kůň, bába s nůší, kominík se žebříkem, kozel, šašci a mnoho dalších. V dnešní době se však maskám meze nekladou.

Zvíře člověka provází od pravěku. Určitě to není žádná nadsázka, ale zvířata pomáhala člověku budovat civilizaci. Díky tomu, že si člověk dokázal domestikovat původní divoká plemena, mohl založit civilizaci založenou na zemědělství.
Měli bychom rozhodně mít před zvířaty velikou pokoru, protože jejich význam pro všechny lidské civilizace a člověka je významný a nosný.
Není divu, že zvíře se vyskytuje také v umění. Najdeme zvířata v literatuře, filmu, výtvarném umění a dokonce mají zvířata svůj vlastní literární žánr.
Ale nepředbíhejme. Pojďme si připomenout některá významná díla, kde má hlavní roli zvíře.
 
Literární díla
Farma zvířat, Pes hledá člověka, Deník zlého psa, Divoké kočky, Bílý tesák, Volání divočiny, Robin, Robin druhý, Malinkatý kretén, Příběh lvice Elzy, Lesní království, Kočovníci severu, Bílý Bim a celá řada dalších.
 
Filmová díla
Jurský park, Planeta opic, King kong, Garfield, Čivava z Beverly hills, Marley a já, Amores perros, Liška a pes, Lví král, Můj příběh delfín, Madagaskar, Čelisti, Medvědi, Lovecká sezóna, Liška a pes, Kniha džunglí.

Bajky

Co se týče zvířecího žánru, máme samozřejmě na mysli bajky. Jedná se o literární útvar, který vznikl v šestém století před naším letopočtem. Jeho zakladatelem je pravděpodobně otrok Ezop. Základem je personifikace, to znamená, že zvířata mluví jako lidé, případně je provázejí. Z tohoto jednání vyplyne vždy nějaké poučení nebo kritika chyby, která je čtenáři obvykle známá. Jednotlivé zvířata získávají vlastnosti, které jsou pro ně časem typická. Liška je vychytralá, osel hloupý, vrána důmyslná, páv marnivý, ovce v roli oběti, vlk v roli škůdce.
Zvíře je v bajce nositelem vlastností, které jim lidé připisují na základě pozorování. Tyto vlastnosti v bajkách sílí, do takové podoby, až se stávají jejich archetypem. Bajka pracuje se symbolikou.

Jejím cílem je pak kritizovat společenské nešvary a nabádat k jejich odstranění. Často se tak děje humornou formou.
Mezi hlavní představitele bajek patří: Ezop, Bidpaj, Jean de la Fontaine, Ivan Andrejevič Krylov, George Orwell, z českých představitelů je to pak mimo jiné například Ivan Olbracht, který překrásně převyprávěl právě bajky mudrce Bidpaje.

Když je venku nevlídno a pošmourno jako nyní, tak člověk přirozeně hledá zábavu a rozptýlení spíše někde ve vnitřních prostorách domů než venku. Jenže takové spektrum zážitků bývá poměrně omezené, a každý, kdo rád zkouší nové věci si v tu dobu možná zoufá a už se nemůže dočkat jara a lepšího počasí. Nicméně, než k nám opět vtrhne čerstvý jarní vzduch, ještě stihnete vyzkoušet zbrusu novou zábavu, která k nám doputovala až z daleké Asie a jako lavina se valí i většími českými městy. Ano, jde o tak zvanou únikovou hru a ve svém okolí ji můžete najít pod heslem escape games Pardubice.

A pokud váháte nad tím, co by to konkrétně mělo být a zda to vůbec stojí za vaši pozornost, tak si můžete být stoprocentně jistí tím, že vás tento typ hry rozhodně nezklame, a tudíž stojí za vyzkoušení. A skvělé je i to, že si ji člověk může užít spolu se svými přáteli či s rodinou, neboť do hry lze zapojit dva až pět hráčů do týmu, což je dostatečný počet k tomu, abyste měli o pořádnou porci zábavy postaráno. Nicméně nyní se vraťme k tomu, o co konkrétně vlastně jde. Únikové hry se inspirovaly svými vzory v podobě počítačových her. Jsou to pověstné „hledačky“, kde hráči pátrají po nějakém zašifrovaném kódu, luští logické hádanky, objevují tajná hesla a symboly a potřebují se dostat pryč – uniknout z nějakého prostoru.

Zkrátka jde o akci, při které budete potřebovat nejen jistou dávku logického myšlení, ale také důvtipu a schopnosti se rychle rozhodovat. A je jen málo lidí, kteří by toto všechno dokázali zajistit jen sami se sebou, takže čím více vás bude, tím lépe si se všemi záhadami a hlavolamy poradíte, ale také se o to více budete bavit. A nezapomínejme také na to, že se přitom možná budete i bát. Každopádně vás čeká koktejl jedinečné zábavy, kterou když jednou prožijete, tak se nebudete moci dočkat toho, až se pustíte do další.